diamantHLÁSNĚTE PRO MĚ PROSÍM VE TŘETÍM KOLE SONAP: ZDE!diamant


Věta na rozloučenou - 7 díl

20. prosince 2010 v 17:48 | Hanako-chan |  Věta na rozloučenou

Věta na rozloučenou - Opět v Konoze


"Stejně tomu nemůžu uvěřit, Sasuke." řekla Hinata už asi po páté.
"Já taky ne…ale on se prostě změnil. A my se s tím asi budeme muset smířit."
Hinata zaryla pohled do země. "To ale nejde."
Tým se vracel do Konohy, aby se Sasuke mohl v klidu uzdravit. Navíc mise skončila, protože se Naruto odmítl dobrovolně vrátit. Už neměli důvod tam zůstávat.

Muž v černém plášti skákal po větvích. Už byla noc. Když seskočil na zem, kapuce mu ladně sklouzla po blonďatých vlasech. Modré oči by snad někoho přesvědčily, že to je vážně Uzumaki Naruto, ale většina by tomu nevěřila. Už to nebyl ten střelený ninja. Teď to byl pravý shinobi. Chladný, krutý, silný a…nešťastný.
Kamenný výraz mu totiž pomáhal zadržet křik, který se mu už už dral z úst. Netrvalo dlouho a už před sebou v dáli spatřil světla Konohy. Ano, správně. Tam měl namířeno. Věděl, že už není vítán, ale musel spatřit skálu hokagů, musel se podívat do oken svého bytu, aby mu to dodalo sílu k dalšímu boji, protože teď pro něj všechno ztratilo smysl.
Dostat se do vesnice nebyl problém. Přeci jenom, vyrůstal tady, takže znal tisíce způsobů jak se nepozorovaně dostat do vesnice a zase ven. Seděl na větvi jednoho ze stromů uprostřed vesnice. Bylo odtud vidět všude - na skálu hokagů v dáli, ukrytou v půlnoční tmě, kancelář hokage, kde teď Tsunade pravděpodobně nasávala saké nad hromadou papírů k podepsání, Ichiraku ramen, kde stařík právě zavíral a přepočítával si výdělek za dnešní den, jeho byt, kde se už pěknou chvíli nesvítilo a na všem už asi byla vrstva prachu…
Všechno mu to připadalo najednou hrozně cizí. Proč měl sakra pocit, že tam už nepatří? Protože tam už nepatřil, snadná odpověď. Najednou uslyšel kroky. Rychle se ukryl ve stínu. Slyšel smích…krev mu ztuhla v žilách, když v něm poznal smích jeho milované Sakury-chan.
"To nemyslíš vážně, že ne?" smála se. "Teď lžeš, Kibo!"
"Nelže, sám jsem to viděl." přidal se jiný hlas.
A teď Naruto ztuhl ještě víc. Vykoukl zpoza kmene stromu, aby se sám přesvědčil, že ho uši neklamou. A opravdu tam byl. Uchiha Sasuke. A nebyl sám. Byla tam Sakura, Kiba, Hinata a Shikamaru. Takže ho nezabil. Aniž by si to uvědomoval, rozlil se mu po obličeji zářivý úsměv. V tu chvíli se Hinata, která se spíš držela stranou podívala jeho směrem. Naruto se ihned schoval zpět za strom. Hinata upřeně zírala do tmy.
"Děje se něco Hin?" zeptal se Kiba.
"Asi jsem viděla…ne, to se mi jen zdálo. Asi jsem už unavená. Půjdu domů." řekla rychle.
Krátce se s přáteli rozloučila a vydala se směrem k sídlu Hyuuga. "Určitě to nebyl on". říkala si v duchu. "Byla to jen má představa…protože už jen v mých představách se takhle usmívá."
Všichni byli skleslí z toho, co Naruto udělal, ale Hinata nejvíc. Zklamal ji…opravdu. Sasuke a ostatní taky byli na prášky…kdyby do sebe nehodili několik panáků, tak by se dnes tak nesmáli. Kdyby byli při smyslech, smích by bylo to poslední na co by mysleli.

Naruto cítil, že je na čase zmizet. Přeci jenom, už riskoval dost. Viděl co chtěl, co nechtěl a i něco navíc. Chtěl vidět domov, ten viděl. Nechtěl vidět, že se jeho přátelé skvěle baví i bez něj, že jim nechybí…ale taky to viděl. Ale co hlavně - Uchiha byl naživu. Nezabil ho. Nevěděl proč, ale cítil, že jeho pomsta zase dostala svůj smysl.
Shikamaru se sám vracel domů prázdnou ulicí. Věděl ale, že není sám. Povzdychl si.
"Asumo, no tak…musíš se mi zjevovat zrovna, když vidím dvojitě?"
"Nemáš pít. Já ti to vždycky říkal. A dneska to obzvlášť bylo na škodu."
"Raději kouřit, co?" ušklíbl se Shikamaru. "A víc na škodu než obvykle?" divil se.
"Jo, protože vám Naruto proklouznul mezi prsty…byl ve vesnici."
V tu chvíli Asuma zase zmizel. Šokovaný Shikamaru jen šokovaně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál jeho mrtvý sensei.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama