diamantHLÁSNĚTE PRO MĚ PROSÍM VE TŘETÍM KOLE SONAP: ZDE!diamant


Od Lan-Lain - Can you feel the love tonight

20. prosince 2010 v 18:09 | Hanako-chan |  Shounen ai/Yaoi
Pár: Naru/Sasu (no nejsem zvyklá,aby byl Naru seme,ale co bych neudělala pro SB,že?)
Warning: Yaoi (jako vždycky.....vím,že to nikdo nedodržuje ...přiznávám ani já ne xD a to to píšu xD ještě lepší že?? ovšem stejně to sem napíšu) 18+ a mMpreg(mužské těhotenství...sem zvědavá jak se mi povedlo)

a je to z pohledu Naruta .... příjemné čtení =)))):


V Konoze bylo právě pré poledne a skoro nikdo nechodil po jinak rušných ulicích.Měli jsme mít dneska nějakou misi a že se prý máme dostavit k Tsunade-baa-chan.Ach ach.Probíhal jsem právě okolo Sakuřinýho baráku.
,,Ahoj Sakura-chan,"pozdravil jsem jí a vydali jsme se k Tsunade.

Zaťukal jsem na dveře a vešel dovnitř.Tsunade jako vždyky seděla za stolem,který byl zavalený papíry.Razítkovala zrovna nějaké dokumenty.Zvedla od nich svoji blonďatou hlavu a její pohled spočnul na nás.Viděl jsem ,že má oči jemně zarudlé a když nás uviděla nahrnula se jí očí i bolest.Nechápavě jsem na ní koukal.
,,Tsunade-baa-chan co se děj?"zeptal jsem se jí.
Přihla si  lahve saké,kerá jí trůnila uprostřed stolu a opřela se o židli.Zhluboka dýchala a pak z ní vypadlo něco,co jsem nikdy nechtěl slyšet.
,,Uchiha Sasuke zemřel,"řekla to bez emocí,ale po tvářích se jí zase začali kutálet slzy.
Sakura se hystericky rozbrečela a vrhla se mi do náručí.Objal jsem jí a zavřel oči.Chtěl jsem se slzami bojovat,ale ty svině se mi prodrali zpod víček a zrádně se kutáleli po tvářích.Nemohl jsem tomu uvěřit.Nešlo to!On byl součástí mého života.Byl to můj nejlepší přítel a já si uvědomoval,že i víc.Teď když jsem to slyšel cítil jsem,jako by mi někdo vytrhnul srdce z těla a zahodil ho.Zbyla tam po něm jenom tupě bolící díra.Stratil jsem důvod se hnát za sílou.Stratil jsem důvod své existence.Pustil jsem Sakuru a vyběhnul jsem z kanceláře.Cítil jsem,že to musím udělat.Cítil jsem,že musím odejít z vesnice.Bylo mi jedno,že mě můžou chytnout Akatsuki.Ubránil jsem se Peinovi ubráním se dalším.Kyuubiho jsem ovládnul a naučil jsem se používat správně jeho čakru.Jsem jako otec : žlutý blesk z listové.Jenomže na co mi ta moc je,když on už neexistuje?Doběhnul jsem domů.Zabalil jsem si pár věcí.Stan,spacák,karimatku,jídlo,pití a oblečení.Několik sad kunaiů,shurikenů,výbušných lístků a kouřových bomb.Byl jsem připravený vyrazit.Vyběhnul jsem z bytu a začal skákat po střechách až k bráně Konohy.Naposledy jsem se podíval na můj domov a pak jsem se rychlostí blesku přemístil pár kilometrů za Konohu.Byl jsem zadýchaný,protože takový daleký přesun vyžadoval hodně čakry a výdrže.Až zjistí ,že nejsem ve vesnici,vydají se mě hledat,ale to já už budu daleko.Nechci jít za Akatsuki.Nechci vypadat jako chudák co hledá smrt.Pokud mě najdou budu bojovat a pokud při boji zemřu nebo mě chytí bude mi to jedno.Skáču z větve na větev a v hlavě se mi melou vzpomínky.Vzpomínky na tvojí chladnou a přesto tak nádhernou tvář.Na naše věčné hádky,jak jsme se snažili být lepší než ten druhý a přesto by jsme za sebe dali ruku do ohně.A pak na naše poslední setkání před rokem.Byl si tak chladný a snažil ses mě zabít a já věděl,že až se příště postavíme proti sobě v bojové pozici,že zemřeme.Zemřeme oba a nikdo tomu nezabrání.Cítil jsem to,když se naše duše dotkli při tom mocném výbuchu.Běžel jsem zachránil Sakuru a Kakashiho a vyšel jsem smířený se svou vlastní smrtí.Nikdy jsem ovšem nepočítal,že zemřeš dřív než tě zase uvidím.To nebylo v plánu.Teda né,že bych nějaký ten plán měl.Skákal jsem dlouho do noci.Pak jsem seskočil ze stromu na malinký palouček,rozdělal si oheň.Opekl jsem si na něm kousek chleba a bramboru.Vytáhnul jsem stan a spacák a zalehnul.Problém byl,že i když jsem si připadal sebe víc unaveně nemohl jsem usnout.Převaloval jsem se ze strany na stranu.Nakonec jsem skončil na zádech.Díval jsem se na nudný béžový strop a skoumal jeho strukturu,když venku někdo zlomil větvičku.Kdo ví jestli to bylo omylem nebo úmyslně,ale v tu ránu se veškerá únava dala na útěk a v mích žilách začal proudit adrenalín.Co nejtišeji jsem vylezl ze spacáku a chytil jsem svojí katanu.Správně...naučil jsem se bojovat s katanou a vlastním jednu s oranžovo-černou rukojetí.Pomalu jsem vylezl ze stanu a  vytáhnul katanu z pouzdra.Zaleskla se ve svitu měsíce a já jí nastavil do obrané pozice.Nemůžu přece útočit,když nevím,kde je vetřelec.Zavřel jsem oči a vzal si trochu Kyuubiho čakry ze zásob.Mé tělo se rozsvítilo a naskákali na něm zvláštní znaky.Pozorně jsem se rozhlžel  po matně osvětleném postranství.Pak jsem uslyšel to známé prasknutí větvičky a pak svištění.Ráně,která mi měla být zasazená jsem hnul bez problémů.Vyrazil jsem největší rychlostí jakou jsem s tímhle množství půjčené čakry dokázal a rozmáchnul jsem se katanou.Kov zařinčel o kov a já jsem strnul překvapením.Trochu z toho,že ten člověk byl vůbec schopný tak rychlý krok vidět,ale hlavně kvůli tomu,kdo ten člověk byl.Stál jsem tam s očima vyvalenýma a v hlavě se mi míhal předchozí den.
,,S-Sasuke?Ty máš být mrtví!"vykřiknul jsem a z očí se mi znova kutáleli slzy.
,,Přece bys nám nebulel Usuratonkači,"uchechtnul se Sasuke přesně tak,jak jsem to znal.
,,A-ale Tsunade-baa-chan říkala-,"přerušil mě.
,,Svojí smrt jsem nahrál.Tsunade si mohla říkat co chtěla,"řekl chladně a sklonil katanu.
,,Jsem živej stačí?"zeptal se mě,když jsem dál strnule stál.
Rozklepaný jsem se otočil a podval se na svojí tajnou lásku.Byl krásný.Od posledně o pár centimetrů vyrostl a vlasy se mu trochu prodloužili,ale proč tady je?
,,Proč-"chtěl jsem se zeptat.
,,Vím já?Prostě sem tě potkal.Nebudeme to řešit.Nechci tě zabít potřebuju nějak přežívat a vypadá to,že ty máš jídlo i oheň,takže s tebou zůstávám,"zarazil mě Sasuke,usadil se k ohni a začal si ohřívat ruce.
Čelist mi s bouchnutím dopadla na zem.To myslí vážně??
,,Co čumíš Usuratonkači?"zaptal se a já sezbíral svojí čelist ze země.
,,Ty tady jako budeš semnou??Pocestuješ semnou??Jenom kvůli ohni a jídlu?"zeptal jsem se nevěřícně.
,,Něco proti?"
,,Ne vůbec,"odpověděl jsem.
,,To jsem rád,"řekl a díval se do ohně.
,,Sarkasmus je pro tebe cizí slovo co?"odfrknul jsem si a posadil se vedle něj.
,,Hn,"zabručel.
,,Hele asi takhle...než si přišel a napadnul mě měl jsem v úmyslu spát a v tom úmyslu hodlám pokračovat.Pokud ti to teda nebude vadit půjdu do stanu.Můžeš spát venku nebo pojď semnou.Zejtra ti koupím tvůj stan i spacák.Nedívej se na mě tak.Myslím si,že by ti byla zima,"snail jsem se obhájit.
,,Dobře jdu s tebou,"řekl a vydali jsme se do stanu.
Na zem stanu jsem rozložil jednu deku a spacák jsem rozepnul jako přikrývku (takovej ten spacák,který jak rozepnete je jako deka nebo tak....kapite ne?).Byl jsem celkem nesvůj,že vedle mě bude spát člověk,který právě "vstal z mrtvých" a člověk,kterého už dlouho miluji.Stejně jsem si ale lehnul.Pro jistotu zády k němu a zavřel oči.Sakra už zase nemůžu usnout.Jsem hozně nevózní z jeho přítomnosti a je mi pekelná zima.Neřešil jsem to otočil jsem se k poklidně spícímu Sasukemu a přitisknul se k jeho příemně hřejícímu tělu.Bylo mi tam přjemně,že jsem po chvíli usnul.To jsem ještě nečekal co se stane ráno..

Probudil jsem se zřejmě jako první,ale oči jsem nechával zavřené.Cítil jsem,že jsem namáčknutý na Sasukem,kterého jsem objímal okolo ramen a s jednou rukou v jeho hedvábných vlasech.On mě na sebe tlačil rukama okolo mého pasu a obličej měl zabořený na mích prsou.Mít ho takhle blízko u sebe a cítit,že se ke mě tak rád mačká byla hezký,ale sundal jsem ruce z jeho vlasů a ramen a odkašlal jsem si.Trhnul sebou a když zjistil na koho se to mačká bylo slyšet jak polknul a rychle mě pustil.Nahodil kamennou masku a vypadlo z něho něco jako "ježiši".Musel jsem se velice krotit,abych se nezačal smát.Takhle jsem ještě chladnýho Uchihu neviděl.Přikryl jsem si pusu rukou a potichoučku se smál.
,,Nesměj se Usuratonkači,"spražil mě Sasuke jeho velice "zlím" pohledem a to už jsem vyprsknul smíchy.
,,Slyšels!Nesměj se!"snažil se mě uklidnit,ale já se smíchy válel dál až mi začali téct slzy.
,,Když-když t-to nejde,"dostal jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.
Vypadalo to,že  se urazil a vylezl ze stanu ven.
,,Promiň,"omluvil jsem se a utřel si slzy.
Přece si to u něj nerozházím ne?
,,Tak kam ši měl v plánu jít dneska?"zeptal se mě.
,,Neměl jsem plán.Prostě jsem utekl a dál se to nějak udělá samo,"odpověděl jsem a zadupal doutnající uhlíky ohně.
,,Jo tak to jsi přesně ty.Pohlavě se vrhneš do všeho,"řekl a složil stan a zabalil spacák a karimatku.
,,Vezmu stan,spacák a karimatku a ty si vem svoje věci,"rozkázal mi.
Ha pan úžasný si nechce hnout se zády zato já klidně můžu.On si ponese tři věci a pá potáhnu obrovskej baťoh těžkej jak něco.Stejně bych to táhnu,kdybych byl sám...neřešme.Povzdychnul jsem a,nahodil baťoh na záda a vyrazili jsme se Sasukem dál od Konohy.I když jsme celou cestu nemluvili utíkal nám čas rychleji.Nebylo potřeba slov,aby sme si rozuměli.Stačil pohled nebo nějaký posuněk.Nevím kolik jsme toho urazili,ale slunce už zapadalo,když jsem se naprosto zmožený posadil na trávě uprostřed malého remízku.Shodil jsem batoh ze zad a snažil se je jakkoliv narovnat.
,,Bolí záda,bolí?"ptal se Sasuke posměšně.
,,Né asi.Ty sis nesl tři věci a já všechno ostatní,"odpověděl jsem mu.Rozdělal jsem oheň a na klacky jsem napíchal maso.
Vytáhnul jsem z báglu pytlík sušeného ovoce,rozdělal jsem ho a položil vedle sebe.Podal jsem Sasukemu klacek s masem a on se s pokrčením ramen sednul  vedle mě.Opékali jsme a jedli při tom sušené ovoce.

Musím říct,že i když je Sasuke tichej je to dobrej společník na cestách.Cestovali jsme spolu takhle už 2 týdny a i když jsme mluvili málo nebylo nám to tichu nepříjemné.Jednoho večera,když jsme se zase ukládali ke spánku - druhý stan jsme nekupovali  a peníze jsme vráželi do jídla - nás upoutala změna ovzduší.Ve vzduchu se začala vznášet velice silná čakra a my jsme oba věděli,že příjde boj.Vytáhnul jsem katanu a stoupnul si zády k Sasukemu.Ten mě napodobil a čekali jsme.Z levé strany na nás padalo několik shurikenů,která jsem odrazil katanou.Půjčil jsem si Kyuubiho čakru a snažil se poznat pocity,které okolo létaly.Bylo jich tady hodně,ale nejvíc jich vycházelo přesně naproti mě.Jsou tam 4 lidi a na Sasukeho straně 3.Myslím,že tohle bude krutý boj.Vyrazili!První útok jsem odrazil bravůrně druhýmu jsem uhnul jen taktak.Pak jsem zaútčil.Rychlostí blesku jsem se přemýstil před jednoho z nepřátel a brobodl ho katanou.Druhý na mě útočil zezadu tak jsem se rychle otočil a rozmáchnul se katanou.Ta se  hladce projela po  hrudi a zanechala tam táhlou,hlubokou ránu.Další nepřítel je vyřazený.Rozhlédnul jsem se abych zhodnotil situaci u Sasukeho.Dva jeho protivníci už leželi na zemi a posledí se bránil jak jen mohl.Nebylo mu to nic platné a Sasukeho zbraň si našla cestu o jeho útrob.Moc jsem se soustředil na Sasukeho boj a nedával jsem pozor nasvé protivníky.Otočil jsem se do prava a viděl jak se mě běží nepřítel.Nebyl jsem schopný tak rychle pohnout rukou na obranu a tak jsem si jen zakryl obličej a čekal ránu.Ta ovšem nezasáhla původně myšlený cíl.Uslyšel jsem kapání krve a unavené sípání.Kov dřel o kov a já jsem otevřel oči.Předemnou stál Sasuke.Jeho katana bránila nepřátelskému kinai jít dál.S valenýma očima jsem se na něj díval.V levém rameni měl zabodnutý kunai a koukal na mě s strach v očích.
,,Co-"chtěl jsem se zaptat.
,,Neptej se a zabij toho posledního!"přerušil mě a jak řekl,tak jsem udělal.
Boj skončil a já se vystrašený,zmatený a unavený svalil pod strom.Proč to udělal??Proč se mě snažil zachránit?Vždyť ještě před rokem se těšil jak mě zabije...Jsem mimo,totálně mimo.Otočil jsem se na něj.Seděl u vedlejšího stromu,hlavu zakloněnou a díval se na večerní oblohu.
,,Proč?"zeptal jsem se.
,,Co proč?"
,,Proč ses předemě postavil,když ta rána měla být pro mě?"zeptal jsem se pořádně.
Povídal se na mě a než jsem stačil mrknout stál u mě.Díval se mi přímo do očí a já na obličeji cítil jeho teplý dech.Přiblížil svůj obličej ještě blíž,takže nás delilo jen pár milimetrů.
,,Víš,že nedokážu vyjádřit co cítím slovy.Snad to pochopíš,"pošeptal mi a spojil naše rty v polibku.
Měl jsem pocít,že se vznáším.Neexistovalo nic jenom my dva,ale hlavou mi prolétávala otázka.Jak může ten kousek ledu někoho milovat?A jak to že jsem to já?Teď jsem to ale nehodlal řešit.Obmotal jsem mu ruce okolo pasu a přitáhnul si ho blíž.Když jsme se odpojili,abychom se nadechli díval jsem se mu do očí.Už nebyli tak ledové jako předtím.Malinké kousíčky emocí se jimi prodrali na povrch a já je šťastně pozoroval.
,,Kdy?"zeptal jsem se jednoduše a přitisknul si ho blíž k tělu.
,,Odjakživa,"odpověděl.
Moje ruce si přitáhnuli jeho boky k těm mím.Viděl jsem,jak se trochu zarazil,ale pak mi dal ruce okolo krku.Znovu jsme se políbili a tentokrát ten polibek byl plný vášně.Touha a vášeň nám obou kolovala v žilách a my jí mohli cítit přes naše polibky.Jemně jsem mu jazykem přejel konturu rtů a on je pootevřel.Vplul jsem mu tam nedočkavě jazykem.Odpovídal mi tím jeho až se strhnul boj o nadvládu.Byl jsem šťastný.Nepopsatelně šťastný.Pomalu jsem ho položil na záda a začal ho líbat na krku.On zrychleně dýchal a v jeho oči jindy tak bez emicí teď přetékali touhou.Výskal mě ve vlasech a hladil přez kombinézu na zádech.Já jsem hladil jeho odhalenou hruď a jazykem jsem sjížděl níž.Zanechával jsem zá sebou mokrou cestilčku až jsem se dostal k jeho pravé bradavce.Objel jsem jí jazykem a pak jí vzal celou do úst.Začal jsem jí žužlat,sát a jemně hrizat.Pak se ozval překrásný zvuk a já jsem mohl přísahat,že hezčí jsem nikdy neslyšel.Sasuke poprvé zasténal.Rozbouřilo to ve mě vášeň.Pak jsem se přesunul na druhou bradavku a opatroval jsem jí stejně jako první.Sasuke zase zasténal a tak jsem se pustil níž.Jel jsem jazykem dolů a po ceste zavítali do pupíku.Pak jsem narazil na lem kalhot a nespokojeně se zamračil.Stáhnul jsem mu vyrchní část obleku,což byli vlastně jenom rukávy a chtěl stáhnout i tu druhou,ale on mě zastavil.Převalil mě pod sebe a stáhnul mi mikinu i tričko.Opečovával mě s takovou něhou,jako jsem u něj ještě nezažil.Vzdychal jsem a sténal,jak moc mě vzrušoval každý jeho dotyk.Pak mi stáhnul kalhoty i s trenkama,ale to už jsem ho zase povalil pod sebe a i jeho zbavil posledních kousků oblečení.Jeho menší kamarád už poslušně stál v pozoru a žádal pozornost a tak jsem se k němu sklonil.Dychnul jsem mu na něj a Sasuke zvrátil hlavu dozadu se zatím nejhlasitějším stenem.Abych ho netrápil vzal jsem jeho úd do pusy a jemně mu oblíznul žalud.Další sten se dostavil.Začal jsem pohybovat hlavou nahoru a dolů ve zprvu pomalém,ale postupně se zrychlujícím tempu.Sasuke mě rukama v mých vlasech popoháněl a já mu s radistí vyhověl.Pal mu v penisu zacukalo a vystříknul mi do pusy své sperma.Spolikal jsem ho a pak ho políbil.Zatím co jsem ho líbal jsem sjel rukou mezi jeho půlky a zakroužil okolo jeho otvoru.Zavzdychal mi do úst a tak jsem do něj strčil první článek z prstu.Sevřel se a já jsem se pohl zbláznit už jen představou až se takhle sevře okolo mě.Nechtěl jsem mu ublížit a tak jsem se musel hodně krotit.Zmizel v něm druhý článek a pak celý prst.Chvíli jsem ho tak nechal,ale když Sasuke neodporoval začal jsem s ním pohybovat.Líbal jsem ho a hladil ve vlasech druhou rukou.Snažil jsem se odvést jeho poroznost a donutit ho,aby se uvolnil.Podařilo se a tak jsem do něj zastrčil druhý prst.Jemně jsem je roztahoval od sebe a různě v něm kroutil.Začal mi slastně vzdychat do úst a já jsem od něj poprvé uslyšel projev jiného citu než nenávisti.Potěšilo mě to a tak v něm zmizel i třetí prst.Když jsem si byl jistý,že je připravený vyndal jsem prsty z něj.Nespokojeně zamručel a já jsem se musel usmát.Ten ledovec Uchiha projevuje city.Rotáhnul jsem mu nohy dál od sebe a vměsnal se mu mezi ně.Svůj skoro až bolestivě naběhlý úd jsem nasvěroval k jeho dírce a začal do něho pomalu vstupovat.Pak jsem přestal a přiklonil se k jeho uchu.
,,Pokud tě bude cokoliv bolet,dej to najevo.Nechci ti ublížit,"pošeptal jsem mu a pak se znova zvednul.
Díval jsem se mu do obličeje,když jsem zajel ještě hloubš.Nic se nedělo a tak jsem do něj zašel až ke kořenu.Čekal jsem,aby si na mě zvyknul,ale nejdarší bych do něj přirážel jak zblázněnej...Trvalo to jenom chviličku a pak se proti mě pohnul.Oba jsme zavzdychali rozkoší.Pohyboval jsem se v něm zprvu pomalu,ale pak se moje tempo zrychlovalo.Vzdychali jsme jak utržení ze řetězu.Když jsem cítil,že už skoro jsem chytil jsem jeho znovu naběhlý úd ruky a třel ho v rytmu přírazů.Po pár tazích ruky si vyvrcholil na bříško a na mou ruku a jestli to byl stah jeho konečníku,vyvrcholil jsem hned po něm.Pomalu jsem z něj vystoupil a znaveně se sesunul vedle něho.
,,Echm Naruto?"zeptal se opatrně.
,,HN?"jsem na sebe pyšný...odpověděl jsem jeho častou otáskou.
,,Je mi trapně,ale taky to pro tebe bylo poprvý?"zeptal se a já jsem poprvé na jeho tvářích uviděl ruměnec.
,,Jo,"odpověděl jsem červený jako rajče.
Jenom přikývnul a pak se zvednul.Napodobil jsem ho a oba jsme se oblékli.Díval jsem se na jeho dokonalé tělo a povzdychnul si.Zvláštní,že zrovna já se kterým se tak nesnášel si dokázal ukradnou jeho city i jeho tělo.Byl jsem na sebe přiznávám hrdý.

Tři měsíce po tom co jsme spolu poprvé spali se začalo dít cosi divného.Já jsem byl totálně mimo jen z toho,že Sasuke každý den zvracel.Bohužel jsem na něm shledal zvláštní věc.Byl strašně nervózní kdykoliv jsme mluvi nebo se líbali.Jakkoliv jsem se dotknul jeho břicha spozorněl a odstrčil mě.Ptal jsem se ho na to při každé příležitosti,ale odmítal mi odpovědět.Když jsme se jednou přiblížili k nějaké vesnici omluvil se a zmizel na hodinu pryč.Když se vrátil byl ještě bledší a vyvedený z míry.
,,Sasuke?Co se stalo?"zeptal jsem se opatrně.
,,Já nevím jak to-,"byl viděl,že se snaží vymáčknout.
,,Polopatě prosím,"zjednodušil jsem mu to.
,,Jsem těhotnej,"zašeptal sotva slyšytelně.
Měl doteď sklopenou hlavu.Zvednul jí a podíval se na mé vyvalené oči,tevřenou pusu a strnulý postoj.
,,Jak je to možný?Muži nemůžou být těhotný,"zeptal jsem se ho.
,,Já si myslím,že to je kvůli pečeti,"řekl svůj názor a obezřetně se na mě podíval.
Od té doby co jsme si řekli o svých citech se je naučil ukazovat.Né úplně,ale aspoň malinko.
,,Vadí ti to hodně?"zeptal se tiše.
Byl jsem totálně vyvedený z míry.Když jsem se zamiloval do Sasukeho smířil jsem se s tím,že nikdy nebudu mít děti.Teď když se mi naskytla příležitost mít dítě jí nenechám odejít.Přinutil jsem nohy k pohybu a rozeběhnul se k němu.Vzal ho do náruče a zatočil s ním dokola.
,,Miluju tě a to v tobě taky.Díky Sasuke,"zašeptal jsem mu do ucha a pobílil ho.
Byl jsem hrozně šťastný!!Usmál se na mě a a přitisknul se ke mě blíž.

Bylo nám krásně a pak jeden den přesně po 6-ti měsících po to co jsme se to dozvěděli jsme stáli u bran Konohy.Sasuke se mi v náručí svíjel.Stahy byli moc silné i na něj a tak jsem se rozeběhnul k nemocnici.Vtrhnul jsem tam a běžel jako pomatenej.V nemocnici mi ho zabavili a po chvíli si to tam dohašila Tsunade.Bylo vidět,že nás oba čekají kapky,ale teď byl přednější Sasuke a naše dítě.Trvalo to až nesnesitelně dlouho a já se začal bát,když se ze sálu ozval dětský pláč.Šťastně jsem se usmál a čekal jsem až vyjde Tsunade.Vyšla hned po chvíli a v rukou držela malý uzlíček v modré peřince.Se šťastnými slzami jsem se podíval na Tsunade a na táhnul ruce před sebe.Opatrně mi na ně položila ten malý uzlíček a já se poprvé podíval tváří v tvář svému synovi.Měl stejně blonďaté vlasy jako já,ale ty očička,která na mě vyvalil byl Sasukeho.Černá jako noc a tak hluboká jako celý vesmír.Usmál jsem se na uzlíček.
,,Můžu jít za ním?"zeptal jsem se opatrně.
,,Můžeš,ale pak tě čekaj kapky.Neumíš si představit,jak jsme se báli,"odpověděla Tsunade a já nedočkavě vstoupil.
Sasuke ležel na posteli a koukal se,jak k němu jdu s naším dítětem.Podal jsem mu ho a on ho něžně vzal do náruče.Ten rozněžnělý výraz nikdy neukázal ani mě,ale to dítko ho dostalo hned.Trošku jsem zažárlil.
,,Daisuke,"pronesl jenom Sasuke a podíval se na mě.
Přikývnul jsem.
,,Uchiha,Daisuke Uchiha,"doplnil jsem ho.
Nechtěl jsem,aby to dítě,teď už Daisuke,měl moje jméno.Musel nosit jméno svého klanu.Sasuke to očividně pochopil a tak mi to ani nevymlouval.

Daisuke vyrůstal v Konoze.Bydleli jsme v Uchiha sídle.Mě byl podobný vzhledem,ale jinak byl celý Sasuke.S černýma uhrančivýma očima a zlatýma vlasama,povahou chladnou a nic neříkajícím obličejem balil holky na počkání.Už jenom první den v akademii si stěžoval,jak ho holky otravujou.Milovali jsme ho oba hrozně moc,ale jeho sensei Sakura,která byla jeho třídní ho nenáviděla.Nenáviděla ho stejně jako mě,protože vypadal jako já.Jenomže to on dokázal s přehledem ignorovat.Jal říkám,jako Sasuke.Byli jsme pyšní.Gratulovali jsme mu k prví splněné misy,pak když se stal chuuninem až byl najednou dospělí a nás nezávislí.Zvyknout si,že odešel z domu bylo těžké,ale nakonec jsme tam kde jsme.

Tenhle příběh jsem vám musel napsat,protože by ste to měli vědět.Měli by ste vědět proč nemáte babičku,ale dva dědečky.Doufám,že jsme u vás nějak neklesli na úžasnosti.Moje milé vnoučátka=)))

divnej konec každopádně snad se líbí....a mimochodem....promiň za to,že je to tak dlouhý =DDD hihihi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama